Jakou píseň zpívá klavír? Prolog + trailer

26. march 2014 at 12:00 | Erin Clarson |  When I start write

Čauko,
a tak jsem se jednoho dne řekla (asi tak třičtvrtě roku? :D), že prostě napíšu (ježiš jak se tomu říká:o) příběh/povídku/knížku. No a vzhledem k tomu, že mám tenhle blog tak to bude na tomhle (:D). Snad se bude líbit.

Chci poděkovat mé mysli, že tohleto dovolila mi stvořit. Dále mé kamarádce, která dělá traileri. A né ledajaký.. jsou luxusní a jestli i vy píšete něco takovýho, určitě jí napište. Na konci traileru (dole) najdete blog. Tam jí napište a je to :)

A ať už nezdržuju.. tu :3


Trailer:





K prologu - k prvnímu dílu

"Tak ještě jednou." řekl mi můj učitel u skladby, která mi moc nešla a z místnosti se rázem nesla krasná, ladná a jemná hudba.
"Přesně takhle. Takže tohle si doma ještě procvičíš a jak tě znám, budeš ji umět do příště zase celou..." povídal učitel a přitom si u toho smál. Prohodila jsem na něj takový ten obličej a on mi ukázal mou krásnou žákovskou. Na každý datum byla jiná barva. Vypadalo to jako semafor. Oba dva jsme se zasmáli a já se podívala na moji blonďatou kamarádku, která byla na mé hodině klavíru taky. I ona se dobře bavila.
"Tak nashledanou." rozloučily jsme se s mím učitelem klavíru, když jsme teda zvedly zadky z židlí a rozhodly se odkráčet do naší školní šatny.
"Ahoj, ahoj." odpověděl nám na rozločenou s povzdechem. Co to asi mělo znamenat? Nevím.
"Hej, sorry, ale asi už jdu ať mě neujede autobus." usmála se na mě Abbie a rychle cupitala ke dveřím, kde se plně rozběhla.
"Tak co jsem dostala?" ptala jsem se sama sebe. Abb tu už nebyla. Pako letěla na autobus a tak tak ho stihla. Já bohužel chodím pěšky dom, takže co by mě mohlo ujet?
"Yes! Další." zase jsem dostala jedničku. Upřímně.. jako vždy. Na tyhle známky ale zas tak moc nehledím, protože to nejsou podstatný známky že?
No, abych o sobě taky něco řekla. Začneme tedy od klavíru a učitele. Mám ráda svého pana učitele. Je strašně hodný a nechá mě hrát cokoli, ehm teda skoro cokoli. Nikdy bych ho za nikoho nevyměnila. Vlastně, on je ten, který mě naučil milovat hudbu. Jinak já jsem Evelyn a je mi dvanáct let. Holky mi ale normálně říkají Ev. Bydlím v malém útulném a hlavně klidném městečku jménem Dunster. Bydlím na konci tohoto městečka a školu tu mám bohužel daleko od svého bydliště. Hlavní je, že tu ta škola je, že? Vlastně.. nejsme tak malincí.
Otevřela jsem dveře a vyšla ze školy do jarního březnového počasí. Nadechla jsem se a už jsem cítila vůni dřeva a čerstvého listí. Mám ráda teplé slunečné jaro. Vzala jsem si sluchátka a dala do mobilu. Po cestě jsem poslouchala svou nejoblíbenější punk-rockovou kapelu. Poslouchám vlastně i něco jiného než ji? V té chvíli jsem byla ve svém pohádkovém světě a okolí jsem nevnímala. Vůbec.

"Ahoj mami." pozdravila jsem mámu, když jsem přišla domů, odhodila ze sebe těžkou tašku do chodby, vytáhla si sluchátka z uší a vypla písničky. Šla jsem si sednou do měkoučkého křesílka vedle mámy a nahrábla jsem si hrst z její misky s brambůrkama.
"Tak co pan učitel říkal?" poptávala se máma jakoby, nevěděla co se dělo a děje každičký týden.
"Zase jedna." pochlubila jsem se mámě a ta se zase mlčky otočila směrem k televizi a dívala se na její nejoblíbenější seriál. Detektivka jako vždycky.
"A ve škole?" opět se ke mně otočila a zpovídala mě.
"Nic." odpověděla jsem jí a radši se zadívala do její detektivky jakoby mě zajímala.
"Takže troja. Z čeho?" Máma mě zná. Nejde před ní nic utajit a tak jsem radši šla do chodby a vzala si batoh na záda a šla zase do našeho, řekněme staromódního obíváku.
"Ájina.." a radši jsem šla po točitých schodech, které vedly do mého pokojíčku, aby se neděly zase nějaké ty přednášky o mích známkách.
"No to je teda dobrý. Běž se učit." co jinýho na to vlastně měla říct? Ví, že mě s tou novou učitelkou angličtina nejde a aby mě zase dala záhlavec.. stejně by to nepomohlo. "Klap!" zavřela jsem za sebou dveře. Sedla jsem si ke klavíru a začala hrát ty svý písničky. Máme debilní baráček, kde jde všechno slyšet, takže máma věděla kdy hraju a kdy ne. Vlastně co jinýho by ode mně mohla čekat?
Vlastně klavír ani nemáme. Je to elektronický klavír, takže když nám vypadnou pojistky, nemůžu hrát. Stává se, že mi pojistky vyhodí máma sama, protože jestli jste někdy viděli elektronický klavír, zesiluje se. Nebo-li vy ho můžete zesílit a na tuhle věcičku jsem přišla už když jsem byla malá a používám jí do teď. Když chci aby mě nikdo neslyšel a chci si vibít na někom zlost tak si klavír dám na hlasitost skoro nulovou a zesiluju. Jo, měla bych podotknout, že jsem divné dítě už od malička. Nikdo pořádně neví co jsem za dušičku a co se ve mě skrývá. Jedno je jasné. Miluji hudbu.

"No vidíš, a další skladba hotová." vzal mi noty a odhodil na hromádku dalších. Byla jich tam už pěkná řádka not.
"Evely, nechtěla by ses zase mrknout na nějakou tu soutěž?" podíval se na mě učitel. "Je sice zase až další rok, no, vlastně v lednu a tak mě napadlo, že by to chtělo nějakou vypalovačku." odtrhl mě od klavíru, sedl si tam místo mě a začal hrát jednu skladbu.
"No. Dál si to už nepamatuju, ale je to od Griega. Myslím, že na 15 stran. Troufneš si na to?" podíval se na mě nevěřícným pohledem a já byla jakoby mi všechny víly v okolí vzaly hlas.
Pokrčila jsem rameny a učitel to bral jako souhlas.
"Nashledanou." řekla jsem divný hlasem jakobych něčemu nevěřila. Něčemu. Spíš sama sobě nevěřím.
"Jojo ahoj ahoj." nevšiml si mě jak odcházím a tak aspoň se snažil říct něco normálního. Měl tak jakousi další "slečnu v růžovém" a očividně se s ní bavil. Nenávidím jí.
Odcházím ze školy, avšak s jiným pohledem na svět. Ano.
Bylo sice krásně a v uších mi ze sluchátek hrály písničky, které tak strašně miluji, ale ani to nezměnilo můj obličej a pohled na svět. Dnes jsem se prostě nemohla dostat do mích snů a tak jsem musela jen tak kráčet domů.
Když jsem došla domů už jsem ani batoh ze sebe nezhodila. Jen jsem se vyzula a odkráčela si to do pokoje.
"Počkej!" zakřičela na mě máma ještě předtím než jsem stačila zavřít za sebou dveře. "Žákovská." prohodila jsem obličej a zase sešla ze schodů dolů, abych máme donesla ukázat žákovskou.
"No vidíš. Takhle by to mohlo jít dál." podepsala moje známky a zase mi ji podala nazpět. Od minule přibylo několik jedniček, takže pro mou mámu to byl doslova ráj. Nebyla tam angličtina takže tam špatná známka nemohla být z čeho.
Už výslovně jsem doběhla do svého pokoje a s hnusnými myšlenkami jsem začala hrát na černý nástroj.
Očividně se mi ulevilo. Zapomněla jsem na tu "slečinku v růžovém", která se smála spolu s mím učitelem.
Vzala jsem si s úsměvem sluchátka a mobil. Otevřela okno, aby ten krásný dubnový vánek se dostal do mého pokoje a vyšla jsem ven. Naštěstí je pátek a tak jsem si mohla dovolit jít ven na delší procházku.
Zašla jsem ke studánce a napila se studené vody. Bydlíme u lesa, takže to k lesu i ke studánce máme blízko.
Sedla jsem si na lavičku, která byla vybudovnaná u studánky. Narovnala jsem se a nechala si sluníčko dopadat na moji kůži. Dotoho ta hudba, jemný vánek, vůně dřeva. Musím uznat, že ty dvě hodiny byli opravdu krásné.
Pomalu zapadalo slunce a já musela jít domů. Doma jsem zasedla k rodinnému notebooku a hledala noty, z kterých mám teď hrát a vytiskla si je. Sedla ke klavíru, pročítala si je a zkoušela zahrát první takt.


Nevím, možná že je to moc krátký a hlavně se v ději ještě moc neděje. Snad se to zatím aspoň trochu líbilo, ikdyž přiznávám, že ten začátek není takový jaký bych si představovala.

Erin Clarson
 

1 person judged this article.

Comments

1 smile-la smile-la | Web | 26. march 2014 at 17:56 | React

Omlouvám se, ale já povídky nečtu. :D :))
Snad to moc nevadí.
Každopádně trailer je boží. ;)

2 Clara Black Clara Black | Email | Web | 27. march 2014 at 14:37 | React

No... Nevím, jak jsi došla k tomu závěru v následujícím článku? Proč by tvoje psaní nikoho nemělo zajímat? Náhodu se určitě najde spousta lidí, které zajímá. Tak to nevzdávej ;)

3 Luss^^ Luss^^ | Web | 27. march 2014 at 16:54 | React

Omlouvám se že to není k tomuhle článku ale nad tím. Pokud píšeš ňjaký příběh tak ho sem dej ráda si ho přečtu. :-)  :-)

4 Steeeva Steeeva | Web | 27. march 2014 at 16:58 | React

Určite sa to rozbehne to sa neboj zo začiatku to tak je podľa mňa keď si tu niečo také nemala.
Koniec ten bol pekný ako si to rozpisovala to okolie a prostredie okolo to som si vedela aj ja predstaviť :-).

5 ♡ HeLLo ♡ ♡ HeLLo ♡ | Web | 28. march 2014 at 17:50 | React

ten trailer je naprosto božííí!:33 :O je to dokonalé!:3 a ta písnička u toho strašně boží :) a hlavně obdivuju tvůj nápad, protože mě by nikdy nic takového nenapadlo.. a hlavně strašně krásný děj nebo příběh (nevím, jak bych to nazvala..) jsi vymyslela!:o mě se to líbilo strašně! :)

6 Terka Terka | Email | Web | 30. march 2014 at 17:22 | React

OO můůj booože! :33 Ať už je tu první díl!!! Ten trailer je úžasnej ! :)) už se moc těším :)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement