June 2014

Why do I like haters?

30. june 2014 at 12:00 | Erin |  Blbost sem, blbost tam :D
Čauko,
ano.. jak už vypovídá název tohoto článku nečlánku, dnes se budeme bavit, proč já mám ráda Hatery. Nebo aspoň proč je mít rád/a.
Vemte si to takhle, hateři dělají vlastně škodu, nebo to tak chápeme (bavíme se tady na blogu o nich ;) kdyby náhodou..). Ale zase na druhou stranu jsou prospěšní. Když to budou stálí Hateři, tak budete mít vždy vyšší návštěvnost. Neexistuje snad nějaký jiný člověk, který by se vás zastál? Já bych řekla že i možná jo.. No a tak to napíšeme do čísílek:

1. Zvyššují návštěvnost.
2. Zvyššují počet komentářů.
3. Když mu něco řeknete a on vám neodpoví, zvýší to vaše ego. Budete se cítit líp ne?
4. K bodu 3. Když mu něco řeknete a on vám na to neodpoví, aspoň budete mít více komentářů na první pohled. Přece jenom kdo zkoumá, čí jsou ty komentáře. Na první pohled to bude vypadat, že váš blog je populární.
5. Též k bodu 4. Čím více Haterů, tím si můžete být jisti, že váš blog je populární. Jak by se na váš blog lidé normálně dostávali?
6. Také k bodu 3. .. tedy víceméně.. Neexistuje snad jediný člověk, který by se vás zastal? Myslím, že jo.
7. Nemáte nápad na nějaký nový článek? Prohledali jste celý internet křížem krážem, ale další témata už nikde? Pokud na váš blog přišel nějaký Hater, napište všeobecně o Haterech. Pokud se to bude čtenářům libit, proč nepokračovat?
8. K bodu 7. Máte z češtiny špatnou známku? Nemáte rádi sloh a nesnášíte něco psát? Zkuste se přemoct a napsat úvahu nebo povídku na téma Hateři. Určitě tím dosáhnete lepšího slohu a další nápad na článek.
9. Nudíte se a zavítal na váš blog Hater. Co takhle si s ním popovídat? Nejenom že to zvýší návštěvnost od Hatera, více komentářů, ale také se v tom davu najde určitě nějaký čtenář, který dotáhne další čtenáře a dosáhnete tím, jak návštěvnost, počet komentářů, popularitu blogu a popularitu sama sebe.
10. Chcete si založit nový blog, ale nevíte o čem? Co takhle něco ve spojení "Hateři"?


Já vím, že jsou to víceméně blbosti, vlastně jsem potom navazovala na ty body a vznikli tyhlety blbosti:D Ale tak snad se ten článek aspoň trochu líbil.. a co takhle mi ten článek okomentovat a zkusit nějaký bod z toho? :DD
Vaše Erin

Strange Feelings - Maybe FATE!

28. june 2014 at 10:00 | Erin |  Diary
Při čtení si pusťte tuhle písničku, poslouchejte a čtěte.. (souvisí s článkem..)


Čauko,
nevím.. vlastně kde, kdy a jak se osud dostal do našeho malého bezbraného mozečku, že na něj lidé pomalu, ale jistě začínají věřit. Nebo i nevěří a přitom na něj nějakým způsobem jakoby věří ani o tom neví.
Víte.. sice tohle měl být menší úvod a dostat vás i sebe do té atmosféry, ze které měl tento článek vyplývat. Tedy, vlastně z té písničky. No, a tak skočíme k tomu jinšímu úvodu, které se týká právě této písničky.
včra mé mozkové buňky si usmysleli, že prostě půjdu na Youtube a podívají se na nějaké písničky od My Chemical Romance. Spoustu z nich jsem znala už z dřívějška a čirou náhodou jsem narazila na písničku, kterou právě posloucháte. Ikdyby ste ji neposlouchali, máte ji nad těmito odstavci. Helena. Tu písničku jsem znala.. tedy poznala jsem ji až začal refrén. Líbila se mi natolik, že jsem si ji pouštěla stále dokola a zpívala pár slov, které jsem z ní pochytila. Těch pár slov mi nestačilo a zašla jsem si na stránku ala karaoke texty, kde jsem si ujasnila všechny ty slova a zpívala potichu s Gerardem. Při tom jsem se podívala na konec stránky aneb všechny podrobnosti o písničce a jedem bod ve mě vyvolal cosi. Omlouvám se, ale nemůžu to popsat slovy. Vlastně těch bodů bylo víc.

Výlet

25. june 2014 at 19:30 | Erin |  Diary
Zdarec,
takže.. konečně jsem doma, najezená. Božee. Byl to fakt horor, a když říkám horor, tak myslím vážně extra horor. Začneme prvním dnem ala podělí.
Ráno jsem prostě vstala a šla na bus. V Rájci jsme čekala cca hoďku na ty ostatní lidi. Poté jsme jeli do Brna vlakem, z Brna busem do Třebíče a z Třebíče do Rokytnice nad Rokytnou. Řeknu vám, že tohle bylo strašný. už od toho než jsem vylezla z baráku jsem se tam netěšila. Chodila jsem sama a jenom si pouštěla písničky. Nakonec v busem z Třebíče si za mnou sedla jedna kámoška, protože tam bylo místo a ostatní si sedly před nás. Jedna kravka ze třídy na mě furt čuměla, tedy.. respektivě na tu kámošku a kejvala hlavou na mě. Jop, sorry za to slovo, ale nikdo ju nemá rád. Prostě se všichni přetvařujem a ona taky. Lže, směje se jak postižená veverka či co, myslí si o sobě jaká není modelka, prostě kráva největší. Dost o ní. Prostě sem jí na férovku řekla, co jí zase jako vadí ne a ona tím svým roztomiloučkým hláskem řekla nic. Pinda jedna. No, jináč v autobuse jsem pak s tou kámoškou prohodila pár slov, řekla jsem pár vtipných věci a ona se jim smála (to je jak kdybych s ňou měla rande twl :DD nebo to připadá tak mě? O.o). Vystoupili jsme a já šla zase vzadu. Ta kámoška si toho všimla a řekla, ať jdu vedle ní, což ta pinda nemohla snýst a furt se na mě tlačila. Kravka. No, nakonec jsme teda nějako došli, ubytovali jsme se a já si sedla na postel. Nakonec jedna holka si to se mnou vyměnila, a tak jsem mohla být aspoň blíž k těm lepším holkám, kam normálně patřím. Co byste asi udělali po příjezdu než si sedli na postel? Možná tak, že byste si vybalili, ale já si prostě sedla. A teď si říkám sakra, jaksi se propadám (řekla jsem to nahlas) a podívala jsem se pod tu matračku. Samozřejmě tam byla asi 3mm deska, vlastně destičičičičičičičička. Fakt že jo. Všichni jsme se začali smát. Tak si vduchu říkám, abych ty tři dny nějako vyržela ne, a tak jsem si sedla nakonec tý postele. A co se asi nestalo? Podemnou to ruplo. Nohy jsem měla úplně nadzvedlý a strašně jsem si lámala krk. Samozřejmě se všichni smáli, včetně mě. Nějako jsem se vyšplhala nahoru a oddělala matračku. Bylo to fakt namaděru to dřevíčičičko.

*Domyslet si*

20. june 2014 at 11:11 | Erin |  Diary

Summer
Čauko,
no.. ani nevím o čem mám psát či tak.. a určitě to bude zase kraťoulinkej. Jen bych tu chtěla poděkovat pár lidičkám, kteří si ten článek přečetli a hlavně okomentovali. Ikdyž to třeba někdo nedočetl či přeskakoval.. celkově jsem ráda a chci poděkovat té hrstce lidiček.
Taky mám trošku stach. A vlastně z čeho? Že už tu na blogu nemám takový to soukromí. Ne, nevadí mi, že všichni ti neznámí lidé ví, jak vypadám. To spíš lidi z mýho okolí ví, že tohle je můj blog.. ale ne. Mazat ho nebudu. Srat na to.

Krátký článek co? Takže ho prodloužíme. Co budu dělat o prázdinách..?

No, potom někdy na začátku jedu na 'tábor'. Víceméně s
e mi tam taky nechce. Myslím, že ten minulej rok, bylo prostě jenom to, že mě tam dotáhla Míša a byla jsem tam poprví. No uvidíme no. Nějako to přežiju. Přece jenom to bude lepší než byt doma.Áno, prázdiny se blíží a já asi jako jediná mám prázdniny. Halellujah! Krása, krása. Takže v pondělí jedu bohužel na výlet. Netěším se tam. Poslední dny jsem se rozhádala malinko s holkama. So nice! Nechce se mi tam, och božee..
Poté budu týden doma. Učit se na myslivák a hrát na klavír. Po tomhle týdnu jedu na ten myslivák, 14 dní. Nejlepší je, že tam budu mít narozeniny. Poprví, kdy budu mít někdy na táboře narozeniny. Nice! Vždycky někoho hází do rybníku a to teď budu jako já? Tak to nechceš. I z tohoto soustředění či jak to mám nazvat mám strach. Twl:D
No a pak už budu jenom doma, hrát a psát články na blog. Tedy.. aspoň v to doufám.

Croatia!

18. june 2014 at 12:50 | Erin |  Diary
Čauko,
tak dneska jsem konečně bohužel dojela. Mám opravdu spoooustu zážitků a fakt nevím, kde začít. Okokokok.. dojela jsem dom, vcelku s brekem, protože jak je u mě známo či jasno, prostě jsem si oblíbila 'našeho' učitele. Změna za ty dva roky jak sviňa. Nebo to bylo tím, že jsme byli jediný cella? Nevím a je mi to jedno. Povedenej zájezd. No, takže jsem přijela, zdělala si boty ze sebe a bratr přijde s dopisééém. Bože, nejlepší co mě doma mohlo čekat, protože jel z Boskovic pro mě táta a ten mi to zase zkazil. Takže krása tohle. Děkujíí moc adellestylison! Udělala si mi radost a.. už budu posílat dopís:3
Takže asi nějako takto, pak sem povídala takoý ty historky, co se stali a podobně. Nic zajímavýho. Jinak jsem ještě nesnídala a umírám hlady :O Taky bych chtěla říct, že to video budu připravovat takže.. tohle bude psaný článek a tamten bude videjní článek. Takže teď se du najest asi napíšu po dnech tyhle věcičky.. takže first.

First Day: (Pátek aneb odjíždění)
Ve škole děs. Znáte to, dohánění známek. Potom kooonečně doma. 3x sem letěla do obchodu, protože jsme furt cosi zapomínali. Kvalitka! Ano, jsem tak strašná, že jsem si ten den balila.. neříkejte, že jsem sama :D A konečně jako obvykle jsme jeli pozdě. Zas tak ne, ale nebylo to ani akorát. Dojeli jsme a odjezd, který byl naplánovaný na šestou, se uskutečnil nakonec asi v osm. Jako každoročně :DD Samozřejmě sem musela fotit, protože na tenhle zážitek, že ujíždíte všem starostem, rodině, přiblblé sestrře a školy je nezapomenutelnej. Proč přiblblé sestře? Kravka se se mnou pohádala a nebaví se se mnou, proj se máme vybourat, a tak jsem jí nic nepřivezla a jako dárek sem přivezla sebe živou, zdravou a opálenou. Čuba jedna :D

My dream is coming:3

4. june 2014 at 15:15 | Erin |  Diary
Čauko,
začnu hnedka bez jakýchkoli keců. Asi ve čtvrtek jsem si zase poslouchala coverky na green day. Takže jsem se jakoby naštvala, vzala starou kytaru, na kterou beztak hrál ještě praprapradědeček (nekecám) a poslouchala s kytarou. V pátek večer jsem si na youtube našla how to play a zkoušela něco zahrát na tu kytaru.
Je to fakt luxus, když jakoby umíte už hrát na rozladěnou kytaru (moc nejde naladit, kolíčky se posouvaj). Krásnej pocit. Začínám si plnit sny.

Tu kytáru jsem koupil kvůli tobě:3 <3