May 2015

-- důležité!! --

7. may 2015 at 18:01 | Erin |  Blog
Špatně se mi to říká, ale i na tenhle blog přišel čas. Yknow, poslední dny, týdny a posledních pár měsíců články nebyly nic moc, přiznejme si. Dneska ráno jsem zaspala a najednou mi hlavou prolítla myšlenka -blog pozastavit. Ne, není to tím, že mi došly nápady, protože nápady sou, ale celkově moje pocity sou zase nějaká smíchanina něčeho nerozpoznatelného. Navíc nestíhám. Ano, mám po přijímačkách, ale prostě jsou další věci (absolovák a tak..). Na ksichtu a po celé hlavě mi naskočila nějaká sračka (prej cosi jako odrůda plísně? O.o vůbec nevím od čeho), a asi za týden se možná s nim potkám a božee.. Navíc nově mám asi cosi s nohou x_x je úplně nateklá. Včera jsem se šlehla o kopřivu na to samé místo, tak že by se mi příroda mstila/nemstila za to, že jsem nezdravá a potřebuju vyléčit? No, ale ta noha být nemusela..
Sakra, je toho moc. Ne, že by toho bylo úplně mooc, ale spíš sem tuhle náladu v životě neměla a mám na starosti důležitý věci, který sem v životě nedělala. Sonata na absolovák se mi asi přehrála a v klavíru sem v totální p*či. Za týden hraju 😞
No a navíc komentáře nejsou nic moc - jak od vás tak i ode mě, takže jsem se z ničeho nic rozhodla, že to pozastavuju. Nevím, na jak dlouho.. třeba se po týdnu vrátim, ale určitě to bude zase brzo 😊 (počítám 14 dní 😉)
Jinak zkusím zase nahazovat ten úsměv jako minulej rok a doufám, že bude zase všechno ok, protože lidi, kteří se usmívají mají lidi víc rádi :)

I LOVE YOU, GUYS!! 😍😍


Rozhovor - Simix

5. may 2015 at 11:53 | Erin |  Rozhovory
Čauko, moc se omlouvám za tokové prodloužení s tímto rozhovorem z 12. dubna, ale pochopte, že je to tři dny před přijímačkama a za týden byli další :D Je vůbec celkově krutý, že jsem všechno stihla :D :)


1. Jak si se dostala k blogování?
K blogování jsem se dostala na základce přes spolužačky. Přepadla mě zvědavost a zaujalo mně to.

2. Kolikátý je tento?
Tento je můj první, přesto několikátý. Zkrátka jsem vystřídala asi pět blogů, ale tento je stálý... už od mého začátku blogování.

3. Jak už jsem se dozvěděla a tuším, tvé okolí ví o tvém blogu. Jak na to reagují? Podporují tě nebo nemají žádný názor?
Ano, vědí o blogu a podporují mě. Co se týče spolužaček, jedna řekla, že mám hezký blog, ani jsem neměla tucha, že o mém blogu ví. Jiná spolužačka mé články občas čte a pak si se mnou o nic na obědě povídá a to se týká i videí. Babička čte můj blog pravidelně. Někdy mi článek i pochválí. Akorát taťka měl ohledně blogu trochu připomínky, ale v pohodě. Extra mu to nevadí. Jen si musím dávat pozor, co pišu. Většinou asi nedávám. Na základní škole to bylo horši. Na jednom blogu jsem měla deníček, kde jsem psala definitivně VŠE a pak se mi spolužáci vysmáli, když to objevili, ale teď mám spíš tu podporu .
Jinak podle mě má každý nějaký názor z těch, kdo o tom ví.

4. Máš nějaké speciální tajemství na dobrý blog?
Speciální tajemství na dobrý blog? To asi ne. Hlavní je mít nápady, čas, náladu... známe. Někdy tyto podmínky ale hold nemáme všichni a vždy. Hlavně myslím, že dobrý blog nebude mít nikdo hned. Každý se vypiluje a zlepší až časem a pozná co je lepší. Však víš.

5. A teď trochu k tobě. Na jakou školu chodíš? Co by si v budoucnosti chtěla dělat? - přesné zaměstnání.
Jáj. Chodím do 2. ročníku pedagogického lycea, což ty už asi víš. Nechci moc zmiňovat město. Ale je to střední škola v středočeském kraji. V budoucnu bych ráda pracovala s dětmi. Takže v mateřaké školce, nebo možná v diakonii, o které jsem psala nedávno článek. Ale nevím co bude. Ráda bych i hodně cestovala, tak nevím, jak mi to vše výjde.

6. Někteří z nás možná ví, že hraješ na klavír a zpíváš. Jak to zvládáš se školou? A hraješ ještě na něco?
No.. Dává mi to zabrat. Posledních pár dnů jsme to měli docela pohodové, ale už nám to zase hezky začíná a zítra píšeme tři písemky + nějaká ta zkoušení. Pro někoho to možná není moc, ale opravdu jsem se nezvládla naučit vše a byla jsem z toho lehce na nervy. Zítra si přivstanu a zkusím neco ještě zvládnout, ale dnes na to už kašlu. Co se týče klavíru, miluju to, vždy jsem si přála na něj hrát. Mám ale co cvičit a potřebovala bych na to více času, na základní škole jsem hrála i na kytaru a na 1. stupni na flétnu + jiné záliby a kroužky. Už na to není takový čas. Poslední dva roky na ZŠ a tento rok na SŠ musím chodit i na sbor, ale jsem jedna z mála, které to tolik nevadí, zpívám moc ráda.

7. Co ráda děláš ve svém volném čase?
Můj volný čas zabere blog, sem tam nějaké to točení videí, učení a vlastně víc nezvládám. Ani pořádně ven se někdy nedostanu. Jsem ráda, že si ve vlaku někdy mohu číst knihu, proto mi to tak trvá. Čtu většinou při cestě domů, což zabere tak 13 minut. Někdy si i zacvičím. A včera jsem si konečně udělala čas i na nějaký ten film, ale uvědomila jsem si, že kdybych se včera trochu učila, dnes toho víc stihnu, ale nevadí už.
Jednu knihu čtu už přes měsíc a to mě ta kniha dost baví.

8. Přemýšlela jsi někdy o nadpřirozenu? (Duchové, posmrtný život..) co si o tom myslíš?
Já o takovýhle věcech přemýšlela dost často. I o vesmíru, existenci a tak.. Netuším, kde jsou hranice nadpřirozena, ale v něco málo věřím, v duchy asi jo. V posmrtný život, s tím si nejsem tolik jistá, ale něco na tom třeba bude, nějaká druhá strana. Z toho by vlastně asi vyplývali i ti duchové. Ono asi dost záleží na člověku, v co všechno věří. V devítce mě docela zajímala magie, jakože co se tyče aur, čaker, nerostů, bylinek, svíček, věštění... spíš jsem si ověřovala, co všechno je možné...

9. Blíží se definitivní konec světa a ty můžeš vyslovit poslední větu. Která to bude a proč? (Větu odděluje tečka, nikoli čárka souvětí se taky počítá)
Bylo tu tolik krásného, tolik špatného, stále ubývalo starých a přibývalo nových věcí a hodně se toho za mnoho generací změnilo... ale očividně je už konec, tak buď sbohem Světe, třeba zase někdy někde nějak... (snad dobrý, bylo tam i víc vět, zkrátila jsem to. Bylo to jako proslov prezidenta, nebo nevím :D)
A proč? Sama nevím, ve světe bylo hodně věcí a je... kdyby to mělo všechno zmizet, bylo by to smutné. Přijde mi, že život rychle utíká, ale to asi nevysvětluje tu větu
Asi bych nikomu nic nevzkazala a když už, musela bych toho říct mnohem víc. Všem poděkovat za zkušenosti v živote a podobně.
Složitá otázka, ale dost dobrá ;D

10. Pryč od nadpřirozena a mých bláznivých otázek. Přece jen je tu určitě pár blogerů, kteří tvůj blog zatím neznají. Co bys jim vzkázala?
Lidi, pište si co chcete, nikdo Vám nemá do toho co kecat. Pokud Vás za to odsuzují, nechápou blogování. Každý blog je v něčem krásný a originální. Ať se Vám s blogy a i v životě celkově daří.

Děkuji za rozhovor a přeju hodně štěstí v blogování :)

http://novinky-simix.blog.cz/


Carpe Diem Guys!
Erin

Hluboké najití samu sebe - aneb jsem si naplno přiznala, co za stvoření vlastně jsem

3. may 2015 at 11:46 | Erin |  Diary
Jak už jsem se tu v minulém článku přiznávala, (emm.. to co je u mě nového ;D) asi jsem vážně našla samu sebe. Vždycky jsem věděla, že miluju konec Klasicismu až trochu začátek Romantismu a Barokem taktéž nepohrdnu. Do toho ráda smíchám Punk s Rockem a mě to přišlo zvláštní, což zvláštní je, ale tak na pohodu. V jednom článku to mám i napsané, že kdybych potkala člověka jako jsem já, řeknu mu, že je naprostý blázen. Ano. Já jsem blázen. Ale tak nějak jsem to nebrala. Žiju svůj život dál.

Jednu sobotu jsem se dozvěděla, že pojedeme po dloouhé době nakupovat do Brna. Nakupovat boty. Viděla jsem spoustu bot, a když jsem viděla nějaký pěkný, byli kolem 2 000. Už jsme si zvykli na 1000, ale do dvou bych vážně nešla. Levnější už prostě nejsou.. chodili jsme sem a tam a furt sestra jakože proč si něco nevyberu. Ke každým botům - nelíbí se mi. Už jsme byli na zpáteční cestě, a že se stavíme ještě pro ty blbosti do Globusu - spíše jídlo a kdybychom na něco náhodou zapomněli, takhle to děláme pořád, zvyklost. Měli tam boty. A naši, že se teda aspoň podíváme. Vidím polobotky. Pěkný. Ale semišový, ty mi máma asi neschválí. Nakonec, že si je mám aspoň zkusit. Zkusila. Dobrý, v pohodě. Jenomže právě v tuhle chvíli jsem si uvědomila, že nemám nic k těmhle botům. Já.. mám dva styly. Jsem dva lidi v jednom.
Řekla jsem to mámě, že nemám nic k tomu a že mám dva styly - něco na ten způsob. Její reakce? Seš jak táta. Jo. Vlastně.. jo. Je takovej rockovej a pak takovej.. no jdeme pryč od něho. (Děkuji.) Tenhle pocit byl strašnej. Takový to, když vlastně nevíš kdo jsi. Znáš se vcelku a zároveň, jako by ses znovu narodila. Nic nevíš. Nic neznáš. Hroznej pocit. Věřte mi.
Ale jo. Tak. Asi. Jo. Jsem jiná. Jiná než vy. Jiná než všichni ostatní kolem mě. Mám dva styly. Vlastně ani dva styly. Jsem dva lidi spojení v jednoho. Vlastně.. lidi, kteří nemohou být v životě spolu. Ani se bavit spolu nemohou. A vlastně ano. Jsou. Já jsem živý příklad toho, že tohle jde skoubit. A doufám, že ani tenhle člověk není zase tak.. bláznivý a jiný než ti ostatní..

Zas postupem času si samozřejmě zvyknete, ale takhle, když si připustíte k tělu, co vlastně jste za stvoření.. vážně je to hnusný. Na druhou stranu i pro vás je to hrozný. Tohle číst.. Co to vlastně sakra píšu? Nemá to ani hlavu, ani patu. Bože. Kill it. Bože.


Musím vám ale poděkovat za komentáře u toho článku s kouřením. Já nejsem kuřák :D Jenom, že to asi vážně pomáhá. Sklidnit se a tak. Ale kuřačka nebudu. Ale vaše názory se mi strašně líbili, prostě reakce a tak :) takže děkuju moc :) Jste skvělý, už jenom proto, co v poslední době píšu a tak.. omlouvám se.. ale z mého života :/
Carpe Diem Guys!
Erin



Všechno je jednou poprvé.

1. may 2015 at 12:43 | Erin |  Diary
Kdybych včera napsala článek, viděli byste, že jsem vydeptaná, šťastná, neutrální, rozbíjela bych cokoliv a zase byla hodná jako svaťoušek - všechno se ve mě míchalo.. cítila jsem se.. divně. Ano. To je to slovo.
Ale když ho píšu dnes, je v právě tuto chvíli osůbka cítící se jinak. Jak jsem toho dokázala? Nechte mě psát a čtěte.


Dnes jsem se dozvěděla, že prý už nejsem panna a takhle všechno. Ano, jestli si pamatujete na toho kluka. S jednim klukem jsme to probírali a on pak za mnou poslední hodinu přišel a prej sem kráva, že je mu jedno, že jsem šuk*la s několika klukama nebo prostě takhle, ale lhat jsem mu nemusela. Šla jsem s vykulenýma očima vzít věci a jít. O pár metrů na před byl ten kluk a já sem na něho zařvala, ať počká a řekne mi to. V tu chvíli sem byla strašně vyklepaná. Ne to, že bych vážně šuk*la se všema klukama, ale proto, že mě ten dotyčný, ikdyž vím jak se chová, znovu podrazil nohy. Byl tam ještě jeden debil a vytahoval balíček s cigaretama. Jednu si vzal a nabídl mi. Řekla sem mu, že nechci, že nekouřím a on nabídl ještě tomu druhýmu klukovi. Už delší domu si chci zapálit. V tento moment? Vůbec. Ale řekla jsem mu ať mi teda dá, ale že mě to musí naučit, protože to neumim. Ten, co byl na mě nasranej, řekl, že klidně a říkal mi jak malýmu děckovi body, který musim vědět. - bylo to logický a pár věcí znám, protože chodim s kámoškou občas (já nekouřím ;))
Tak nějak sem se k tomu chtěla dostat a on to furt zakecával. Vytáhli oheň a zapálili si. Prej si mám taky zapálit, ale ten nasranej kluk mi podal tu jeho zapálenou a tak mě to ukazovali, jak to mám dělat. Největší problém? Strašně jsem se bála jaký to bude a prostě abych se neudusila, že :D Prostě si to strčit do pusy byl největší problém. Nakonec mi to tam vrazili (ne doslova ;)) a já udělala podle jejich instrukcí. Ten nasranej kluk, že si mám ještě víc potáhnout a tak jsem tak udělala. Potahovala jsem, dokud mi nedošel dech a já to zkusila vyfouknout, bohužel mě začal strašně pálit krk (hlasivky) a já to - asi jako všichni, vykašlala. Nakonec jsem se dozvěděla, že jsem si dala cosi (už nevim :D) něco velkýho a že to moc lidí nedělá a taky to neudýchaj. Takže boss na poprví, víte co. :DD A prej jak se cítím. Tak říkám dobře, že se už vůbec netřepu a tak. Prostě všechno v pohodě a oni, že je to tim nikotinem a tak, že uklidňuje.
Nakonec jsme se dostali k tam tomu kreténovi a víceméně to byli pravdy. Hnusný pravdy, ale tak nelžu, že. Až na jedno, co bylo z poloviny.
Po polovině cigarety jsem už nechtěla, ale oba ji ještě měli, a tak jsem ji dokouřila celou. Jinak prej oklepávám (nebo jak se tomu říká :DD) tu cigaretu dobře. Tak jasně, když to vidím u tety, občas u mámy a pořád u kámošky :D sem hold chytrá. Ale to, co mě na tom sralo je to, že sem neviděla ten svůj kouř, jestli víte, jak to myslím. :D
Když jsme vycházeli, asi 200 m od nás byla moje máma a teď já no do p*če. Vytáhla sem z kabele prastarou voňavku a nastříkala to na sebe. (naštěstí šla do obchodu)
Na městě jsme potkali jednoho jejich kamaráda a ten kluk, co byl na mě nasranej, tak mu to tam básnil, že mám mámu učitelkou a zapálila sem si poprvé. Twl, já se nemám sakra čím chlubit :D Jo, ještě když jsme tam byli tak prej jestli to nedělám proto, abych zapadla. No tak to asi těžkou, prostě jsem to udělala, no tak božee.
Když jsem přijela dom, tak sem to ze sebe rychle shodila, nastříkala, převlíkla všechno, ale stejně furt smrdim. Teď je tu máma, a zatim nic, ... no uvidíme.. Sakraaa..
Ale s cigaretama to nevidim, jako nejlepší kamarádka, ani normální kamarádka, prostě poslední pomoc při nesnázích. Uvidíme.
Jinak se musim zeptat, co to bylo za cigarety, protože mi to nepřišlo takový to hnusný, co kouří ta holka.. O.o (tak prej Viceroy ;))
Tak asi sem si našla to největší uklidňovadlo. Nejlepší cigareta a starej bláznivej Greenovkej (jo, skloňuju to asi blbě :D) old school punk <3

Sakraaa.. ani nevim proč to píšu. Nikoho to nezajímá a hlavně. co byste komentovali? 'Jo, to je hustý žes začala.' nebo jako co? Asi to smažu. A nebo prostě dolů napište smajlík, tečku nebo co já vim. A nebo mi odpovězte na otázku, co vám pomáhá v těch nejhorších chvílích?
Carpe Diem Guys!
Erin