Right now.

19. may 2020 at 18:31 | Erin |  Diary
Právě teď regulérně brečím u klavíru. Protože mi jedna část sonáty nejde. A to já jsem odolná vůči tomu, když něco nejde. Protože můžete cvičit klidně dvanáct hodin denně (můj rekord btw, průměr 6-8h denně) a vím, že prostě to chce čas. Za dva dny se to třeba zlomí. Navíc vim, že jsem teď od pátku necvičila, protože jsem dostala nový (v pořadí čtvrtý) antidepresiva a měla jsem chuť zvracet, myslela sem, že omdlím a neskutečně mě bolí hlava. I tři dny od po vysazení. Ale cejtim, že to není kvůli tomu hraní. Já vim, že sem teď měla pauzu, sonatu mám novou, prostě pohoda jahoda. To příjde. Spíš mě asi dorazilo, že ani čtvrtý AD nebyly dostačující. Mám strašnej pocit, že si se mnou nikdo neví rady a upřímně? Ani já. Poslední dny mě trošku i trápí to, že mě možná pošle do Bohnic nebo mě zavřou do cvokárny. Já vim, asi to poslední není úplně možnost, co by se třeba stala. Ale mám pocit, že už neví, co se mnou. Nic mi nepomáhá. Nikdo mi nepomáhá. A tak si tak teď brečim. A na tu hlavu (bolavou fyzicky) mi taky ten z*urvenej hořčík taky nepomáhá. Ani další vitamíny. Prostě nevim, co mám dělat. A asi to neví ani na psychiatrii.
 

Be the first one to judge this article.

Comments

1 niki-chan niki-chan | Web | 19. may 2020 at 19:18 | React

U mě, když brečím nad tím, že to nejde, tak se na to na chvíli vykašlu. Ono to jednou půjde. A vím, že ve chvíli, kdy se zlomí k lepšímu jedna věc, tak ty ostatní se nabalí.

2 Silluety Silluety | Web | 19. may 2020 at 22:34 | React

[1]: ono nešlo o to, že mi něco nešlo (psala jsem to v článku). Klavír je prostě můj nejlepší kamarád, někdo, kdo mi totálně rozumí (protože jsem to vlastně pořád já). Mám s ním hluboce emoční až bych řekla i intimní vztah. Když hraju, tak moje hlava pracuje ještě víc než obvykle, and overthinks much more than usual. Z toho vyplynulo to, co jsem napsala v článku. Nešlo o to, že mi teda něco nešlo. Studuji hru na klavír na konzervatoři, vím, co znamená dřina i trpělivost. To ale nebyla ta podstata a pointa.

3 stuprum stuprum | Web | 20. may 2020 at 3:18 | React

Potřebuješ si popovídat s přítelem z masa a krve.

4 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 20. may 2020 at 12:10 | React

Já tě obdivuju... že i v takovým stavu nebo celkově když ti není hej, je ti tak jak ti je... dokážeš takhle makat na klavír... já nikdy neměla moc motivaci, nedokázala jsem se přinutit... je to úžasné :-)
Úžasné není to, co prožíváš... mrzí mě to... :-( souhlasím ale s [3]:… možná by ti pomohlo popovídat si s někým... face to face... ale zase... nevím jestli by to šlo... jestli by ti to pomohlo... doufám že tě ta hlava přestane bolet a bude ti líp...

5 Kix*♥ Kix*♥ | Web | 20. may 2020 at 12:12 | React

Ale... chtěla jsem ti napsat, že jsem moc ráda, že chodím na tvůj blog... protože občas mám podobné pocity... asi ne až takové a v takové hloubce... ale vlastně nevím proč to píšu -_- jen ti chci vyjádřit podporu... a kdyby cokoliv... můžeš mi napsat...

6 Mirka Mirka | Web | 20. may 2020 at 14:32 | React

Mrzí ma, že ani nové antidepresíva nepomohli. Možno tie správne ešte nevynašli. Alebo možno potrebuješ k tomu aj nejaký iný typ terapie, možno sa s niekým porozprávať, ako už bolo spomenuté v komentároch vyššie. Snáď ti aspoň trochu pomohlo aj to, že si sa vypísala na blog a skvelé komentáre, ktoré dostávaš. :)
A čo sa týka toho klavíru - ešte trochu cviku a budeš to vedieť dokonale ;-)

7 Vivien Vivien | Web | 23. may 2020 at 10:22 | React

To mě fakt mrzí, že ti nepomohly ani čtvrté antidepresiva. Nevím, jak fungují, nikdy jsem je neměla, i když už mi je taky nabízeli. Ale stačilo mi přečíst si vedlejší účinky a radši jsem si je nevzala. Jsi strašně silná, mě občas málem skolí i menší deprese, protože jsem hrozně citlivá, a nedovedu si představit prožívat to, co ty. Jsem ráda, že se s námi pokaždé podělíš o to, co tě trápí. Přesně jak se píše v komentářích nade mnou, snad nacházíš psychickou podporu aspoň v našich komentářích a úlevu v tom, že se můžeš vypsat...

8 Lost Girl. Lost Girl. | Web | 23. may 2020 at 14:28 | React

Člověk to musí občas ventilovat, všechny pocity a že to nejde, nádech výdech, hlavně to nevzdávat. Věřím, že se najde něco, co ti pomůže. Hlavně to nevzdávej a obklopuj se lidmi, kteří při tobě budou vždycky stát a nenechají tě tzv. "na holičkách".
Drž se a pamatuj, že jsem tu vždy pro tebe ♥

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Reklama